Legionella zahrnuje přibližně 60 druhů různých bakterií, přičemž minimálně 20 z těchto bakterií je velmi nebezpečných pro zdraví člověka. Pro staršího člověka nebo člověka s oslabenou imunitou představují bakterie legionelly kritickou hrozbu, nezřídka se pak stává, že nemocný poté umírá (u legionelly platí nemilosrdná statistika, že 1 z 10 případů nakažení zpravidla končí smrtí).
Bakterie vyvolává dvě nemoci – mírnější legionářskou nebo též pontiackou horečku. Ta se projevuje podobně jako běžná chřipka a většinou do dvou až pěti dní sama odezní. Vážnější legionářská nemoc pak propuká zhruba deset dní po nákaze. Nastupují prudké bolesti hlavy, horečky, svalové křeče a ztížené dýchání s dusivým kašlem. Někdy se vyskytuje i průjem a zvracení. Nejtěžší formy nemoci vyvolávají infekční zápal plic, který může být i smrtelný.
Nemoci způsobené bakteriemi legionelly jsou léčeny vhodně zvolenými antibiotiky, které může předepsat jakýkoliv lékař. Doba zotavení je i několik týdnu. Příznivé pro urychlení léčby je vyvarovat se alkoholu a kouření, nebýt pod stresem, zdravě jíst a často odpočívat. Infekce legionellou má podobná rizika jako zápal plic. Při zanedbání léčby či jejím opožděném nasazení hrozí zánět pohrudnice, vytváření hnisu v pohrudní dutině nebo dokonce i na plicích.
Přitom se dá nakažení legionellou úspěšně předcházet. Stačí pravidelně dělat preventivní rozbory vody a využívat přístroje určené k dezinfekci vody.
Bakterie legionelly – co to je za parazita?
Legionelly jsou vodní patogeny, které se často nacházejí ve vodních systémech. Jsou to nitrobuněční parazité, který vniká do lidských buněk, kde se následně nadále množí a škodí. Na rozdíl od jiných, běžných vodních mikroorganizmů se dokáže množit až do teploty 45 °C (ideální jsou pro množení legionell teploty v rozmezí 20-45°C) a prokazatelně přežívá i teplotu 60 °C. Při vyšších teplotách než přibližně 72°C už legionella přežít neumí.
Právě dobrá tolerance k vyšší teplotě ji umožňuje se rychle a úspěšně namnožit ve špatně konstruovaných nebo nedostatečně udržovaných rozvodech teplé vody, které nevyužívají dezinfekční přístroje na dekontaminaci vody.
Tento problém se hlavně týká starých a neudržovaných domů, bytů, chat (mající právě staré rozvody), ať už spadající do rukou soukromých vlastníků nebo bytových družstev.
Hlavním a největším problémem je totiž zejména nízká informovanost široké veřejnosti, která mnohdy ani neví, že musí provádět pravidelně kontrolu vody a zajišťovat si také správnou údržbu celého vodního systému.
Nákaza legionellou
K nákaze dochází ve většině případech vdechnutím vzduchu, který obsahuje bakterie legionelly v drobných kapičkách vody (v tzv. aerosolech).
Vdechnutím vodního aerosolu (mikroskopických kapének) obsahujícího bakterie legionelly. Aerosol vzniká dopadem, vířením nebo rozstřikováním vody, nejběžnějším zdrojem v bytech jsou sprchy, v případě veřejných obchodních domech to pak mohou být různé neudržované fontány, rozprašovače, klimatizace a jiná zařízení (přitom tato zařízení už v podstatě nikdo účelově nekontroluje), která mohou rozprašovat vodu do okolí nebo zapříčinit šíření kapenék a jejich zanesení do dýchacího ústrojí.
Můžete se proto snadno nakazit z páry nebo mlhy, která bude obsahovat tyto nebepečné bakterie.
Aerosol se tvoří všude tam, kde teče nebo se míchá voda, případně je generován mechanickými zařízeními. V určitých, spíše vyjímečných, případech k nákaze dochází aspirací – požitím kontaminované vody, ledu či potravy, kdy dojde k osídlení sliznice nosohltanu legionellou a pozdějšímu vdechnutí kontaminovaného aerosolu.
Legionella napadá dýchací cesty a způsobuje akutní zápal plic, který může přetrvávat týdny, toto onemocnění bývá označované také jako 1. Legionářská nemoc.
Mírnější variantou infekce je chřipkové onemocnění provázené bolestmi hlavy a svalů, které nepostihuje plíce, ale jen horní cesty dýchací, a vede ke spontánnímu uzdravení do cca týdne (pak se bavíme o tzv. Pontiatické horečce).
Nákaza legionellou – riziková místa a kde se s ní můžete setkat?
Riziková místa výskytu legionell jsou:
- provzdušňovací nádrže,
- odpařovací kondenzátory,
- chladící věže (až 30% nákaz pochází právě odsud),
- neudržované systémy teplé a studené vody,
- vysokotlaké vodní čistící stroje,
- vodní trysky k zubařským křeslům,
- zvlhčovače vzduchu a rozprašovače vody,
- klimatizace a klimatizační systémy,
- lázeňské bazény,
- vyhřívané lázně a vířivky,
- v menší míře též kohoutky umývadel a dřezů (zvláště s perlátory),
- vany s tekoucí vodou, splachování vody na toaletách, aj.
Prevence legionelly ze strany státu a platná legislativa v ČR pro výskyt bakterie legionella
Pro ubytovací a zdravotnická zařízení jsou pro výskyt legionell v teplé vodě stanoveny závazné limity, které dané subjekty musí splňovat:
- Limity pro pitnou vodu: 100 KTJ/100ml
- Pro zdravotnická zařízení (zubní ordinace, nemocnice aj.): 0 KTJ/100ml
Výrobci teplé vody pro bytové domy nemají ze zákona povinnost kvalitu vody sledovat s výjimkou výrobců teplé vody pro osobní hygienu zaměstnanců. Je tomu tak zejména proto, že výrobce teplé vody neodpovídá za nedodržení hygienického limitu ukazatele jakosti teplé vody způsobené vnitřním vodovodem nebo jeho údržbou. Má však povinnost informovat odběratele o nevyhovující jakosti vody a o dostupných opatřeních, které by vedly k odstranění problému.
Problém je, že tyto závazné limity v teplé vodě pro ukazatele legionelly jsou stanoveny POUZE pro ubytovací a zdravotnická zařízení.
Ale už neplatí pro majitele a vlastníky bytových domů a jiných zařízení, které vás mohou legionellou nakazit (viz výše zmíněné fontány).
Pro ukazatel Legionella species je pro teplou vodu v bytových domech stanovena pouze doporučená (nezávazná) hodnota, jejíž překročení není porušením právního předpisu, tudíž hygienické stanici v dané lokalitě nepřísluší ukládat nápravná opatření ani výrobci teplé vody, ani vlastníkovi objektu. Při výskytu legionelly ve vnitřních rozvodech bytových objektů musí zjednat nápravu vždy vlastník objektu.
Každý majitel domu či bytu si tak všechny informace o kvalitě vody musí v podstatě zjistit sám na vlastní náklady (včetně odstranění případného nežadoucího stavu). Jelikož však málokterý majitel o těchto bakteriích a rizicích něco ví, tak jen opravdu malý zlomek si nechá zpracovat preventivně rozbor vody. To samé platí i pro mnohá menší bytová družstva.
Může se vám tak jednoduše stát, že dojdete k někomu na návštěvu, kde se nechtíc nakazíte, ačkoliv ten, kdo vás pozval, nemá o legionelle ani ponětí.
Prevence v případě pozitivního nálezu legionelly
Jaká opatření nutno činit preventivně a při zjištění výskytu bakterie v teplovodním systému?
- pro prevenci výskytu je důležitá regulace teploty teplé vody v rozvodech
- teplota teplé vody na kohoutcích by měla být minimálně 50°C, optimálně alespoň 55°C,
- s tím souvisí odpojení slepých ramen a málo využívaných potrubí či zásobníků vody a kvalitní izolace potrubí
- výměna starých a zanesených rozvodů
- při zjištění výskytu bakterie je vhodné prováděná opatření předem konzultovat s odborníky
- termodezinfekce (opakované přehřívání dodávané teplé voda na minimálně 70 °C)
- speciální ochranná dezinfekce např. chlorovými preparáty či biocidními přípravky.
- Každý uživatel může ve svém bytě provést opatření ke snížení výskytu této bakterie, a to odtáčením teplé vody před jejím použitím, proplachováním sprchových růžic, výtokových kohoutků a perlátorů a pravidelným odstraňováním v nich přítomných usazenin. V neposlední řadě je možné starou sprchovou hlavici používanou mnoho let dezinfikovat chlorovými preparáty nebo nahradit novou.
Koho legionella ohrožuje nejvíce?
Ohroženi jsou starší lidé, kuřáci, lidé po operaci – zejména po transplantacích při užívání imunosupresiv.
Imunosupresivní léčby se využívá zejména po transplantaci ledviny, kdy je snahou lékařů nastolit takový stav organismu, který umožňuje akceptovat přítomnost štěpu (zamezit rejekci transplantátu) a současně zachovat obranyschopnost příjemce vůči infekcím.
Dále pak lidé se sníženou imunitou, u kterých může dojít k daleko razantějšímu nástupu nemoci. Stačí pak potom banální onemocnění a problém je na světě.
Zpravidla platí nemilosrdná statistika, že v případě nakažení 1 z 10 nakažených umírá. Přitom se dá nakažení legionellou úspěšně předcházet. Stačí pravidelně dělat preventivní rozbory vody nebo si pořídit přístroje určené k dezinfekci vody.
Jak velké je riziko legionelózy?
Rozhodující roli při vzniku legionelózy hraje odolnost jedince, jeho životospráva, léčba chorob a tzv. predispoziční faktory. Velikost rizika lze posoudit na základě hodnoty rate ratio (RR), což je vyjádření relativního rizika, tedy kolikrát větší je riziko vzniku následků u exponovaných osob (s nějakým zdravotním problémem) oproti osobám neexponovaným.
Nejrizikovějším faktorem je syndrom AIDS (RR = 41,9), dále nádory, zejména hematologické malignity (RR = 22,4), plicní nádory (RR = 6,78), ESRD čili konečné stádium při selhávání ledvin (RR = 21,4), diabetes (RR = 1,99), kouření (RR = 1,83), mužské pohlaví (RR= 1,46). Např. zdravý kuřák má téměř 2x vyšší pravděpodobnost rizika legionelózy než nekuřák, má-li však nějaké závažné, výše uvedené onemocnění, riziko prudce roste.
Průběh onemocnění po nakažení legionellou
Legionella napadá dýchací cesty a způsobuje akutní zápal plic, který může přetrvávat týdny (projevuje se onemocnění známé jako 1. Legionářská nemoc).
Jedná se o těžší formu zápalu plic, vyvolanou bakterií legionella. Legionelly jsou zodpovědné asi za 13% existujících zápalů plic. Inkubační doba, tj. doba mezi nakažením a projevům prvních příznaků, činí 2-10 dní.
Legionářská nemoc se zpočátku projevuje celkovou slabostí, malátností a bolestí hlavy. Dále nastupuje mírný, většinou suchý kašel. V některých případech však může docházet k vykašlávání hlenu a ve 20ti procentech případů pak i k vykašlávání krve, což je provázeno bolestí na hrudi.
Jedná se v podstatě o příznaky podobající se zápalu plic virového typu. U oslabenějších jedinců je průběh těžší a může dojít i ke zvracení a celkové zmatenosti. V nejtěžších případech selhávají ledviny a játra.
Diagnostika 1. Legionářské nemoci
Kromě všech výše popsaných příznaků zápalu plic lékař naměří zvýšenou sedimentaci a CRP v krvi a na rentgenu plic nacházíme cca od třetího dne od nákazy ložiska zánětu. Odlišit však zápal plic způsobený legionellou od ostatních je běžnými metodami velmi obtížné. Je tedy nutný rozbor krve ve které najdeme protilátky proti legionele. Zbytky legionell můžeme prokázat také z moči. V těžších případech je vhodné udělat i jaterní testy a zkontrolovat funkci ledvin.
Prevence 1. Legionářské nemoci
Pro většinu zdravých lidí nepředstavuje legionella velké riziko. Problém může nastat v případě oslabení imunitního systému, nebo pokud je člověk vystaven extrémnímu množství bakterií. Více ohroženi jsou lidé nad 40 let, lidé po operaci – zejména po transplantacích, kdy užívají léky potlačující reakce imunitního systému. Prevence tedy spočívá v dodržování správné životosprávy – zdravé jídlo, sport, dostatek spánku, co nejméně stresu a zásadně nekouřit.
Léčba 1. Legionářské nemoci
Základní léčba legionářské nemoci spočívá v podávání antibiotik, které působí přímo na legionelly, které hubí. V běžných případech se podává erytromycin a tetracyklin, v těžších případech (pacienti s oslabenou imunitou) nebo ti kteří byli hospitalizováni je na místě levofloaxin a azitromycin.
Kromě podávání antibiotik je nutné léčit i ostatní příznaky, doplňovat tekutiny a sledovat funkce jater a ledvin.
Mírnější variantou infekce je chřipkové onemocnění provázené bolestmi hlavy a svalů, které se ale obejde bez postižení plic a zpravidla je vyléčeno do týdne (tzv. 2. Pontiatická horečka). Nicméně samotný přenos legionelly z člověka na člověka nebyl zatím nikdy prokázán.
Pontiatická horečka
Pontiatická horečka je mírnější projev nákazy bakteriií legionelly. Při pontiatické horečce dochází k podobným projevům jako při chřipce. Provází vás horečka, nepříjemné bolesti hlavy, jste malátní, bolí vás svalstvo, ale nejsou zde známky zápalu plic. Příznaky pontiatické horečky většinou naštěstí odejdou zhruba za 3-5 dní.
Prevence proti nakažená legionellou
Minimalizace rizika nakažení legionellou je ožná zejména tím, že dojde k úpravě vody a ke snížení počtu legionel ve vodě. Na tuto formu prevence reaguje v různé míře národní i evropská (potažmo česká) legislativa formou různých technických doporučení a opatření.
Zahrnuje technické a organizační úpravy systémů (rozvody studené a teplé vody, klimatizační zařízení, chladící věže a veškeré technologie produkující aerosoly), jejich řádnou údržbu, sanitaci a dezinfekci.
Prakticky lze požadovaný stupeň redukce legionel ve vodě dosáhnout termickou (teplota vody optimálně nad 55°C na všech místech systému) či chemickou dezinfekcí (aplikace chloru, chlordioxidu, chloraminu, Ag/Cu ionizací, peroxid vodíku + Ag aj.).
Dezinfekce je ale až poslední prostředek redukce počtu legionel ve vodě. Předcházet by měla preventivní opatření, zaměřená na údržbu a další technická a operační opatření.
Řádná údržba zahrnuje postupy čištění, odkalování, proplachu systému, protikorozní opatření, eliminaci inkrustů a lokální dezinfekci armatur (kohouty, baterie, sprchy, filtry, klimatizační zařízení).
Pouhé odtáčení vody s frekvencí 1 x týdně (vodní baterie, sprchy) při její nulové či nízké spotřebě představuje preventivní prvek proti nežádoucím účinkům spojeným se stagnací vody.
Už toto jednoduché opatření výrazným způsobem omezuje množení legionel a jejich výsledný počet ve vodě a následně v generovaném aerosolu. K technickým opatřením patří také např. kontrola vhodnosti materiálů (ale i tmelů, těsnění, barev) instalací a armatur, dále eliminace tvorby aerosolu (především respirabilní frakce < 10 µm) a jeho šíření (ventilace přilehlých prostor).
K operačním opatřením patří provoz systému teplé vody i pitné vody (rozvody, boilery, zásobníky, klimatizační jednotky a další zařízení) v oblasti mimo kritické teploty rozvoje legionel (20°C – 50°C).
V případě, že není možno z nejrůznějších důvodů provozovat výše uvedené vodní systémy mimo kritickou oblast teplot, je nutno přikročit k výše uvedeným dezinfekčním opatřením. Dezinfekce pak musí být s přihlédnutím ke konkrétním poměrům kontinuální, nebo přerušovaná s vhodnou frekvencí tak, aby zajistila parametry stanovené příslušným právním předpisem.
Předimenzovaná kapacita systému ohledně spotřeby vody vede ke stagnaci, což je velice nežádoucí jev, podporující rozvoj mikroflóry včetně legionel v daném vodním systému.
Toto se týká nejen systému jako celku, ale i jeho jednotlivých částí (boilery, zásobníky vody atd.).
Možnosti šíření aerosolů závisí na vlhkosti vzduchu a ventilaci příslušných prostor. Relativní vlhkost vzduchu 60 % podporuje šíření legionel vzduchem.
Výše uvedená opatření, zaměřená na redukci rozvoje legionel ve vodních systémech, představují dnes hlavní nástroj minimalizace rizika legionelóz. V případě, že nelze legionely ze systému odstranit systémovým opatřením, je v naléhavém případě ochrany imunitně oslabené osoby možné minimalizovat počet legionel na jednom konkrétním výtokovém místě (obvykle u sprchy v koupelně nebo vodovodní baterie) pomocí speciálního filtru s membránou o porozitě 0,2 µm; je ale nutné jej pravidelně vyměňovat každých 14 dnů.
Speciální legionelový filtr může zajistit i tak přísný požadavek, jako je absence legionel v 1 litru vody pro vysoce rizikové oblasti distribučních systémů (imunosuprimované osoby v domácnosti nebo ve zdravotnickém zařízení).