Vědci došli ke znepokojivému zjištění. Kohoutková voda v EU (včetně té v ČR) obsahuje vysoké úrovně škodlivých trihalogenmethanů (kracinogenní látky označované zkratkou THM).
Možná i proto nakonec EU přistoupila ke zpřísnění norem pro pitnou vodu.
THM reprezentuje nebezpečné chemikálie, které vznikají jako vedlejší produkt při chlorování vody. Při vyšších koncentracích mohou zapříčinit širokou škálu možných zdravotních problémů (včetně zmíněné rakoviny močového měchýře). Mezi THM patří třeba všeobecně známá látka chloroform.
Limity pro EU jsou aktuálně stanoveny na 100 mikrogramů na litr (μg/L). Pro ČR platí pak ještě další speciální limit pro chloroform 30 μg/L.
Většina zemí v EU těchto limitů nedosáhne, ze studie vyplynulo, že průměrný obsah THM v pitné vodě pro EU byl 11,7 μg/L, pro Česko pak 12,5 μg/L. I to ale stačilo k tomu, aby látce v pitné vodě bylo možné přisoudit tisíce případů rakoviny močového měchýře po celé EU ročně (6 500 úmrtí). V Česku 135 (pět procent z celkového množství u nás).
Zpřísnění norem se THM nedotklo
Evropská unie nakonec sáhla, jak jsme již uvedli v úvodu, ke zpřísnění norem. Ale v poslední aktualizované směrnici nechala limity THM bohužel zcela beze změny.
Desinfikovat vodu bez vzniku THM je velmi komplikované (ale ne nemožné). Stačí místo chlorování vody použít UV desinfekci.
Po dlouhé roky byla voda dezinfikována chemickou cestou, a to především chlorací, která vedle provozních rizik přináší i možnost vzniku nežádoucích vedlejších látek jako jsou trihalogenmethany (THM) a halogenoctové kyseliny (HAA). Od těchto metod se začalo ustupovat a plynný chlor byl nahrazován modernějšími a šetrnějšími dezinfekčními látkami, chlordioxidem, chlornanem sodným nebo ozonem. Trendem poslední doby jsou ale i techniky dezinfekce, které nevyžadují přidávání cizorodých látek do vody a nemění tak její složení. V některých případech např. v potravinářských provozech je vnášení dezinfekčních látek do procesu nežádoucí nebo přímo zakázané. Účinnou alternativou v této oblasti je proto úprava vody UV zářením (UV lampy využívající k desinfekci vody UV záření).
Místo toho se zaměřila na jiné látky, které rovněž představují problémy. A často větší, než THM. Jde zejména o endokrinní disruptory. Pečlivě sledován bude například obsah možného „narušitele“ hormonů bisfenol A.
Bisfenol A se využívá běžně při výrobě produktů z plastů. Bisfenol A ale v lidském těle dokáže napodobit ženský hormon estrogen a tím narušit celkovou produkci hormonů. Zvlášť nebezpečný je pro těhotné ženy, u nichž může dojít k až k poškození plodu během těhotenství. Proto se doporučuje (nejenom těhotným ženám) snažit se BPA co nejvíce eliminovat.
Další novinkou v rámci směrnic EU pro pitnou vodu je i regulace tzv. PFOS a PFOA – skupiny chemikálií, které se nachází v podzemní vodě zejména v důsledku znečištění od hasících pěn, ale také od teflonových pánví nebo nepromastitelných papírů.
Jejich zdravotní účinky dosud nejsou jasné, ale testy na zvířatech naznačily, že ve velkých dávkách mohou eventuálně vést k rakovině jater či prsou.
V neposlední řadě EU zpřísnila také limity pro obsah olova a chromu v pitné vodě a bude nutné nově sledovat také ukazatele pro chlorečnany a chloritany, další vedlejší produkty dezinfekce.