V čem spočívá problém s mikroplasty?

Skutečnost, že zeměkoule není ani modrá, ani zelená, ale spíše plastová planeta, vidíme na každém kroku. Znečištění plasty v jakémkoliv měřítku je závažným problémem a nyní se zdá, že máme zaděláno na další takový problém a tím je znečištění pitné vody mikroplasty.

Všichni odborníci přiznávají, že mikroplasty ve vodě, především v té mořské, jsou dosud nepříliš identifikovaný problém, o němž nikdo nedokáže říci, jak velký skutečně je s ohledem na vliv na lidské zdraví (i právě v důsledku dostatečného množství odborných studií, které by daný jev dokázaly komplexněji zmapovat i také z toho důvodu, že ke stanovení množství mikroplastů ve vodě jsou nutné velmi složité technologie a jednotná metodika).

Právě to je ale základní problém mediálně atraktivního, ale jinak obtížně dešifrovatelného výsledku výzkumu. Není totiž zřejmé, jakými technologiemi, jakou metodou a v jakých vodách byly vzorky analyzovány. Pokud přitom takové údaje k dispozici nejsou, může si svým způsobem kdokoli napsat cokoliv, což se zřejmě v tomto případě stalo.

Mikroplasty v pitné vodě by signalizovala mikrobiální kontaminace

Jak přitom připomíná předsedkyně odborné komise laboratoří Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Radka Hušková, základní otázkou je již to, co se míní pojmem „mikroplasty“.

Protože udělat rozbory vody na celou skupinu látek je prakticky nemožné a také extrémně cenově i časově náročné.

Současné metody dokáží stanovit stanovit přítomnost jednotlivých prvků nebo sloučenin ve vodě včetně organických sloučenin, například etylénu.

A to se také děje, přičemž minimálně v případě pitné vody nic nenasvědčuje tomu, že by mohla představovat rizika pro lidský organismus. Je tomu tak mimo jiné proto, že materiálem pro vodovodní potrubí, pokud je z plastů, je „vysoce polymerovaný zesíťovaný polymer“, lidově řečeno tvrzený plast, který se při kontaktu s vodou nerozpouští. Starší vodovodní potrubí pak z plastů není vůbec.

Větším problémem jsou stará olověná potrubí ve starých bytech a domech, která vylučují do vody karcinogenní arsen. Více o této problematice najdete v našem starším článku  Odstranění arsenu – jak arsen ve vodě škodí lidskému zdraví?

K odstranění arsenu slouží speciální filtrační zařízení na odstranění arsenu z vody.

Možnou přítomnost mikroplastů v pitné vodě by navíc podle Radky Huškové signalizovala také vyšší mikrobiální kontaminace. „Pro mnohé mikroorganismy jsou mikroplasty živinou, takže bychom to poznali například v mikrobiologických rozborech,“ říká odbornice.

Mikrobiologické rozbory jsou přitom naopak standardní a zákonem danou povinností při analýzách pitné vody.

Senzace bez kontextu

Podstatně větším problémem než voda je tak, i podle Radky Huškové, riziko kontaminace lidského organismu mikroplasty z potravinového řetězce. Do plastů se dnes balí značná část potravin, přičemž v tomto případě jde o jiný druh polymerů, například v podobě všudypřítomných igelitových pytlíků, které jsou z jiného a méně kvalitního materiálu než zmiňované vodovodní potrubí. Z takových materiálů přitom mohou mikroplasty do potravin skutečně v určité míře pronikat, což již některé průzkumy potvrdily.

Rozbory vody na mikroplasty se nicméně v ČR, ale ani nikde jinde, plošně neprovádějí. Metodiku ani potřebné technologie nemají ani laboratoře státních podniků Povodí, ani Českého hydrometeorologického ústavu, ani SOVAK, i když se přístroje ke stanovení rozborů vody stále zdokonalují. To přitom umožňuje stanovit doposud nestanovované látky v množství o několik řádů nižších, než bylo dosud běžné.

„Přítomnost ‚nových‘ látek ve vodách se tak stává senzací bez kontextu toho, že se jedná o problematiku dlouhodobou a s probíhající či proběhlou identifikací případných zdravotních rizik expozice látek vůči lidskému zdraví. Zde je možno ubezpečit, že zmiňované možné efekty nejsou v současné době ani prokázané, ani relevantní a pitná voda je z toho důvodu naprosto bezpečná,“ uvádí ve svém oficiálním stanovisku k problému SOVAK, což je mimochodem identické stanovisko s vyjádřením celoevropského vodohospodářského sdružení EurEau. Jinými slovy, zmiňované výsledky prezentované Orb Media jsou více než zásadním rizikem spíše hurikánem Irma ve sklenici vody.

Bude z vody nejdražší potravina na Zemi?

Na závěr snad jen ještě poznámka – totiž, že naše planeta není v současné době ani náhodou krystalicky čistá, ať se to týká půdy, vzduchu, nebo vody. Naopak technologický pokrok je značný, takže svým způsobem není problém vyčistit vše od všeho, tedy i vodu.

Pokud by se skutečně prokázala v budoucnosti rizika přítomnosti mikroplastů ve vodě a zároveň prosadily požadavky na úplnou absenci veškerých (nejen mikroplastů) látek přítomných ve vodě, stala by se voda patrně nejdražší „potravinou“ na Zemi, neboť by se její cena zvýšila oproti současnému stavu na mnohonásobek, a to nejen v řádu jednotek násobků.