I letos zasáhla ČR vlna veder. Na mnoha místech dochází k vysychání vodních zdrojů a tropická vedra mají dopad nejenom na okolní prostředí, ale i na náš fyzický a psychický výkon. Zvláště, pokud nedodržujeme pitný režim.

Proč dodržovat pitný režim?

Při nedostatku tekutin v horkém počasí hrozí bolesti hlavy, únava, slabost, ale i poruchy vědomí. Horké počasí špatně snášejí i další chroničtí pacienti, především kardiaci, astmatici nebo diabetici.

Voda je nezbytná pro přežití. Napomáhá správnému fungování orgánů, zejména pak ledvin. Pití dostatečného množství vody také pomáhá lepšímu trávení živin. Dostatečný příjem tekutin značně ovlivňuje fungování lymfatického systému, který přímo ovlivňuje stav naší imunity, pomáhá efektivně hubnout, odstraňuje únavu a čistí organizmus – pokud je organismus zaplaven zplodinami vlastního metabolismu (k tomu dojde například v průběhu redukce váhy), případně když jste zkonzumovali přesolené jídlo nebo jste diabetik, je nutné zvýšit konzumaci vody. Nutné to je k vyloučení osmoticky aktivních látek. Praktickým důkazem je podvědomá tendence ke konzumaci vyššího objemu vody nebo jiných tekutin ve výše uvedených situacích.

Příznakem mírného nedostatku tekutin je žízeň, sliznice jsou suché a snižuje se množství moči, která je tmavá a koncentrovaná. Později klesá krevní tlak, objevuje se zrychlený puls, bolesti hlavy, poruchy soustředění, ospalost, závratě a hrozí riziko pádu. Lidé, kteří svému tělu nedodají dostatek tekutin, totiž ohrožují své zdraví. Zvlášť pokud pitný režim nedodržují dlouhodobě. Takoví lidé si zadělávají nejenom na opakované bolesti hlavy a zácpy, mohou je postihnout i poruchy funkce ledvin a vznik ledvinových a močových kamenů.

V naší populaci je velice častá právě dlouhodobá chronická dehydratace vznikající v důsledku nedostatku vody. To platí především pro školní děti, ženy v produktivním věku a starší populaci. Tento stav znamená zvýšení rizika vzestupu koncentrace katabolitů v moči, z čehož plyne vyšší riziko vzniku močových kamenů, zvýšení krevního tlaku, atd.

Nedostatek tekutin zpomalí regeneraci a dojde-li k nadměrné ztrátě v průběhu výkonu.

Uvádí se, že ztráta tekutin na úrovni 2 % tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu.

Proto je ostatně voda jedním z nejdůležitějších aspektů také pro profesionální sportovce a atlety. Díky dehydrataci může totiž docházet k mírnému poklesu jejich výkonnosti a tak si její příjem během zátěže i během odpočinkové fáze bedlivě hlídají.

Při kritickém nedostatku vody hrozí přehřátí a kolaps.

Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok.

Proto je pitný režim, který bude odpovídat potřebám našeho organizmu, velice důležitý.

Ale ani s pitím vody se to nesmí přehánět. Předávkování vody nebo sportovních nápojů totiž může způsobit zvracení i otok mozku.

Optimální pitný režim

V létě bychom pak oproti běžným dnům bychom kromě již zmiňovaných 2-3 litrů vody měli vypít o jeden až 1,5 litrů tekutin navíc. Ideální bychom měli konzumovat vlažné nápoje – nejlépe v menším množství, ale o to častěji bychom měli pít během dne.

Nejvhodnějším nápojem je voda, minerálky, vychlazené slabší čaje nebo vodou naředěné přírodní šťávy. Vhodným zdrojem tekutin je také ovoce nebo zelenina. Nedoporučují se slazené nápoje, protože cukr zvyšuje pocit žízně. Mějte na paměti, že do pitného režimu se nepočítá pouze voda, ale i další nápoje, které za den přijmete – například BCAA, čaje, minerálky, smoothie, proteiny a v neposlední řadě také spousta potravin obsahuje větší množství vody, čímž napomáhají hydrataci organismu. Například ovoce, zelenina ale také třeba maso, ryby a vajíčka.

Určitě jste už narazili na podobné rady mnohých odborníků, kteří tvrdí, že dospělý člověk by měl ideálně vypít kolem 2 – 3 litrů vody. Tento údaj nutně nemusí být pravdivý – respektive může a také nemusí.

Rozumnější doporučení, které bere v potaz alespoň fyzické dispozice, je pít cca 30-40 ml na jeden kilogram tělesné váhy. Nicméně to, kolik vody vaše tělo potřebuje, je silně individuální záležitostí.

Návod na univerzální pitný režim neexistuje

Lékaři sami neustále častěji upozorňují na to, že pitný režim nelze spočítat na základě univerzálního vzorečku, ale jedná se o velice individuální záležitost. Množství vody, které organismus vyžaduje, je ovlivněno nejen fyzickými dispozicemi (věk, pohlaví, tělesná konstrukce těla, zdravotní stav člověka), ale také například klimatem či sportovní aktivitou.

Některým jedincům zvýšení denního příjmu vody prospívá a umožňuje jim lépe fungovat, zatímco pro jiné představuje vyšší příjem vody obtíže – plné břicho, časté močení, atd. Optimální příjem si zkrátka musíte najít sami, ale zároveň to není něco, čím byste se měli intenzivněji zabývat. Zkrátka, pijte, když máte žízeň. Do pití se přehnaně nenuťte, ale v situacích, jako je teplé počasí, nebo sportovní aktivita, byste měli dbát na to, abyste přijímali dostatek tekutin a předešli tak stavům jako je bolest hlavy, únava, dehydratace.

Pitný režim u dětí

Protože je dětský organismus mnohem náchylnější ke ztrátám tekutin, musí nedospělí jedinci v porovnání s dospělým člověkem vypít větší množství vody a zároveň mají děti i vyšší nároky na příjem tekutin. Proto byste měli (zejména u malých) dětí kontrolovat a hlídat, jaké množství vody vaše děti za den vypijí. Dvojnásobně to platí v létě, horkém prostředí, při sportu i hře, ale také během nemoci, kdy hrozí riziko dehydratace.

U dětí může docházet v důsledku dehydratace ke snížení schopnosti sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky.

Mnohé děti (ovšem i dospělí – především starší lidé a ženy) mají oslabený pocit žízně, proto se musí pitnému režimu naučit.

Podle údajů Ministerstva zdravotnictví ČR by děti za běžných klimatických podmínek měly denně vypít:

• od 2 do 3 let – 1,3 litru tekutin,
• od 4 do 8 let – 1,6 litru tekutin,
• od 9 do 13 let – 1,9 litru tekutin (dívky) a 2,1 litru tekutin (chlapci),
• děti od 14 let jsou považovány za dospělé.

Zvýšená spotřeba vody u náročných profesí a povolání

Zvýšenou potřebu vody mají pracovníci, kteří se pohybují v horkých a suchých provozech (hasiči, slévači, skláři aj.), sportovci, těhotné a kojící ženy, ale překvapivě také lidé s psychicky náročným povoláním.

Ti všichni potřebují i více než 3 litry tekutin denně. Potřeba vody je jiná také u zdravého a zcela jiná u nemocného člověka, který v důsledku například častého zvracení a průjmů odvádí z těla násobně více tekutin než zdravý člověk.

Vodu totiž neztrácíme z těla za pomocí moči, ale také pocením a dýcháním. Průměrná denní ztráta tekutin se pohybuje okolo 2 až 2,5 litru.

Organismus však musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu přijímat.

Asi třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml.

Je třeba mít na mysli, že vysoká spotřeba vody je spojena také s jejím vyšším výdejem. Spolu s močí a potem odvádíme z těla nejenom škodliviny, ale také minerální látky a vitamíny rozpustné ve vodě. Tyto látky je tedy třeba doplňovat ve stravě a tzv. uhrazujícími nápoji (iontové nápoje, minerální voda, přírodní ovocné a zeleninové šťávy, neslazené čaje).

Pokud vám nestačí pocit žízně jako signál k napití, je užitečným hlídačem barva moči. Tmavé zbarvení u zdravého člověka znamená, že tělo potřebuje tekutiny doplnit. Také frekvence vyprazdňování napovídá hodně o vašem pitném režimu. Nedostatečný pitný režim signalizuje také bolest hlavy, sucho v ústech, časté škytání po jídle a zhušťování vnitřního prostředí. Proto lékaři doporučují před odběrem krve pacientům hodně pít!

Vhodné nápoje

Ke stálému pití pro osoby bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studny) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Tyto vody lze konzumovat bez omezení množství úměrně k potřebám organismu.

U pitné vody z vodovodu má dnes spotřebitel řadu práv, o kterých často ani neví. Má např. právo získat od vodárny aktuální výsledky kvality vody nebo informaci, jaké látky se k úpravě vody používají. Pokud voda, která je jinak pod pravidelnou kontrolou, v některém ukazateli nevyhovuje a hygienický orgán dočasně udělí výjimku, musí být spotřebitel o této skutečnosti informován a rovněž o tom, nevyplývají-li z ní nějaká omezení konzumace (např. pro kojence či těhotné ženy).

Obecně lze říci, že pitná voda z veřejných vodovodů má v ČR velmi dobrou kvalitu. Je však pravdou, že ne všude a vždy jsou plně vyhovující i její pach nebo chuť.

K vhodným nápojům patří též vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje (vhodné jsou zvláště zelené) nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít raději slabé a je vhodné je střídat.

Omezená konzumace – nápoje podmíněně vhodné

Minerální vody středně a silně mineralizované nejsou vhodné jako základ pitného režimu ani je nelze pít při určitých poruchách zdravotního stavu (např. minerálky s vyšším obsahem solí by neměli pít lidé s hypertenzí, oběhovými problémy, ledvinovými kameny apod.).

Naproti tomu některé minerální vody mohou být u některých nemocí prospěšné nebo vhodným zdrojem některých esenciálních prvků. Jako léčivé nebo podpůrně léčivé se však užívají v časově omezených kůrách, nikoliv trvale.

Minerální vody jsou pro své chuťové vlastnosti někdy vyhledávány a oblíbeny, ale trvalá konzumace středně a silně mineralizovaných vod představuje již zvýšené riziko vysokého tlaku, ledvinových, močových a žlučových kamenů, některých kloubních chorob, těhotenských komplikací nebo poruch fyzického vývoje u dětí. Denní příjem středně mineralizovaných vod by tedy v průměru neměl přesáhnout 0,5 litru; příjem silně mineralizovaných vod by měl být ještě nižší. Vhodné je minerální vody, kterými pitný režim doplňujeme, střídat.

Vody sycené oxidem uhličitým jsou oblíbeným osvěžujícím nápojem, ale jejich zdravotní nevýhody převažují nad výhodami a proto by neměly být konzumovány pravidelně, ale jen omezeně a výjimečně. Uhličité přírodní minerální vody (kyselky) lze, tam kde je to potřeba, cíleně využít k posílení diurézy (tvorby moči) nebo k obecnému povzbuzení funkce trávicího ústrojí – v dávkování dle doporučení lékaře.

Ale na druhou stranu perlivé vody mohou způsobit žaludeční a trávicí obtíže a tzv. Roemheldův syndrom (bolesti na hrudníku imitující infarkt), zvyšují dýchací a tepovou frekvenci, způsobují posun k acidóze (překyselení) krve. Navíc jich nelze vypít moc najednou a mají diuretické vlastnosti, takže rozhodně nejsou ideálním nápojem k úhradě chybějících tekutin.

Mléko a kakao jsou spíše tekutou výživou než nápojem a jejich vypité množství by se nemělo počítat do potřebného denního objemu tekutin.

Nevhodné nápoje

K nápojům, kterým bychom se měli vyhýbat nebo je konzumovat jen velmi výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod.

Důvodem je cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; dále umělá sladidla, z nichž některá zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu a má i další nevýhody uvedené výše. Kofein v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, takže se více tekutin z těla odvede, než by se mělo vypitím nápoje získat).

Je to také lehce návyková látka, která vede k hyperaktivitě u dětí. Kyselina fosforečná, která je rovněž součástí kolových nápojů, pravděpodobně zvyšuje riziko osteoporózy.

Káva (kofein) a alkoholické nápoje nejsou součástí pitného režimu (nelze je počítat do potřebného denního objemu tekutin), mohou být pouze chuťovým doplňkem stravy. Rozhodně by se měly užívat s mírou. Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody.

Zvláštnosti pitného režimu

Pro „zdravou“ hydrataci není důležitý jen příjem tekutin a jejich složení, ale i složení stravy.

Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána (šálek čaje či kávy nestačí uhradit noční ztráty vody). Člověk není velbloud, aby se napil jednou denně do zásoby. Je potřeba regulovat spotřebu tekutin podle aktuální zátěže a potřeby.

Nejvhodnější tekutiny pro horké počasí jsou čistá voda nebo nakyslé či nahořklé nápoje. Sladké a přechlazené nápoje zvyšují pocit žízně.

Voda pro kojence. Pokud pitná voda z vodovodu (studny) odpovídá všem požadavkům na pitnou vodu, je bezpečná i pro kojence. Kojenecká voda balená představuje určitý nadstandard a vyšší stupeň kvality, protože limity jsou stanoveny mnohem přísněji než u pitné vody. Minerální vody středně a silně mineralizované by se kojencům neměly vůbec dávat.

U vrcholového sportu a některých náročných profesí může být nutné do sortimentu zařadit i zvláštní druhy nápojů – iontové, obohacené, energetické, proteinové apod. U normální populace je příjem takových nápojů zbytečný a ve větším množství může být dokonce škodlivý.

Pitný režim při léčení řady chorob má určité zvláštnosti – je potřeba zvýšit nebo jindy naopak omezit celkový příjem tekutin, některé vody a nápoje mohou být využity jako podpůrná léčba, ale jiné mohou být přísně kontraindikovány. Některé nápoje a minerální vody mají s léky různé interakce. O tom všem je vhodné se poradit s ošetřujícím lékařem.

Aquaholici

Ovšem v poslední době se objevují také lidé, kteří mají opačný problém, tzv. aquaholici. A totiž že pijí vody zbytečně mnoho, v extrémním případě k pěti a více litrům denně. Nadbytek tekutin ovšem poškozuje ledviny i srdce stejně jako jejich nedostatek. Vždyť už v dobách dávno minulých patřilo prolévání vodou k mučícím technikám! K převodnění organismu zpravidla dochází při takzvané nárazové konzumaci tekutin.

Jak si tedy z přemíry různorodých lékařských studií a navzájem si protiřečících rad vybrat? Stačí prostě zapojit selský rozum a poslouchat své tělo. Tekutiny doplňovat v průběhu celého dne, na noc se však zbytečně nezavodňovat. Vyhnout se také tzv. pití do zásoby a raději konzumovat malé množství tekutin průběžně. Pokud patříte mezi jedince, které na nedostatek tekutin neupozorní pocit žízně, dělejte si čárky za vypité skleničky nebo si připravte vždy džbánek vody v práci a pak doma.

Kvalita vody u nás – balená vs kohoutková voda

Už jste se někdy zamýšleli nad tím, jestli je lepší kohoutková, nebo minerálka? Která voda je kvalitnější? Na tuto otázku není jednoznačná odpověď.

Záleží, jak vodu upravujete (v případě kohoutkové vody) anebo skladujete (balená voda) a jak (PET láhve).

Lidé, kteří pijí pouze vodu balenou do plastových láhví, svoji roční dávku plastů podle studie navyšují o 90 tisíc částic). Nicméně zatím neexistuje žádný důkaz o tom, že by množství absorbovaných plastů představovalo zdravotní riziko, respektive zatím nebyl dostatečně prozkoumán vliv mikroplastů na člověka.

Tzn. zatím se dá spolehlivě říci, že lidé konzumují mikroplasty. Zatím ale není známo, jakým způsobem to ovlivňuje jejich zdraví. Nicméně nezpochybnitelným faktem je zatížení životního prostředí kvůli nadměrné produkci plastových obalů.

Nehledě na to, že balená voda je vesměs vždy dražší kohoutková voda a kvalitativně jsou oba druhy vod při správném ošetření (například za pomocí UV lampy) v podstatě totožné.

Balená voda

Kvalita balených vod se může na cestě za spotřebitelem výrazně změnit, pokud není dodrženo základní pravidlo a voda není uchovávána v chladu, chráněna před přímým slunečním světlem. Bohužel spousta obchodů toto pravidlo nedodržuje (zejména drobné příměstské večerky).

Chyba nemusí být jen na straně obchodníka, ale i na straně spotřebitele – např. umístěním zásob na balkón nebo jiné místo, kam svítí slunce. Ve vodě, i když je uzavřena v obalu, totiž dál bují život. Voda je živým systémem, žijí v ní organotrofní bakterie. Teplo a sluneční světlo jim svědčí, množí se velmi rychle.

U balené vody oproti kohoutkové nemáte v době koupě jistotu, co se týče obsahu kolonií bakterií (k tomuto účelu slouží rozbory vody). Plastové lahve zatěžují životní prostředí i přes vzrůstající zájem o třídění a recyklace odpadů. S plastovým obalem souvisí i vysoká cena balené vody.

Češi se tak vrací k pití vody z kohoutku a tomuto trendu se začínají přizpůsobovat i restaurace které nabízejí v nabídce kohoutkovou vodu. Navíc některé balené vody obsahují nevyvážený obsah minerálů.

Doporučený obsah minerálů podle Státního zdravotního ústavu:

Mnohé z balených vod (zejména minerální vody) těmto doporučením nevyhovují. Výrobci minerálních a pramenitých vod jsou povinni uvádět na etiketách lahví složení vody, které můžete
s tabulkou porovnat. Voda z kohoutku by měla uvedené limity splňovat.

Kohoutková voda

Voda z kohoutku, přestože splňuje hygienické standardy, obsahuje často i mnoho škodlivých látek. Z čističek odtéká tekutina „obohacená“ o chlor, polyfosforečnany a síran hlinitý. Bez těchto látek totiž voda neodpovídá hygienickým požadavkům. Dusičnany ani fosforečnany v ní ale mnohdy nejsou obsaženy v takovém množství, aby to škodilo lidskému organizmu.

Pokud voda obsahuje moc železa a jiných látek, poznáte to i na její chuti a je vždy lepší ji doma přefiltrovat a pak mnohdy dosahuje vyšší kvality než voda balená (kromě toho, že cena za litr kohoutkové vody je daleko příznivější).

Znečištění vody

Voda z kohoutku, kterou považujeme za samozřejmost, musí ujít dlouhou cestu, než se dostane do našich domovů. Většinou pochází z povrchových nádrží anebo horních toků řek. Je jasné, že aby mohla být pitná, musí se do ní přidat řada chemikálií, nejčastěji chlór.

Chlór jako desinfekce i zabiják všeho živého

Aby mohla být kohoutková voda vpuštěna do potrubí a bezpečná pro pití, musí se dezinfikovat, většinou pomocí chloru. Chlor je velkým vynálezem lidstva – díky němu jsme se zbavili epidemií, které byly dříve pomocí vody a kanalizace roznášeny. Na druhou stranu však ničí vše živé a ve vodě zanechává charakteristický zápach a štiplavou chuť na jazyku. Pro malé děti, těhotné a lidi s oslabenou imunitou rozhodně není vhodné pít kohoutkovou vodu. Pro ekzematicky a lupenkáře není vhodná ani pro sprchování, nemluvě o koupání.

Škodlivé potrubí

Další riziko kontaminace vody představují různé druhy potrubí (železo, olovo, měď, beton, azbestové desky, plasty – PVC). Z potrubí se do vody rozpouštějí některé látky, a navíc nedostatek slunečního záření může podporovat osídlení trubek patogeny. Kromě výskytu infekcí je také stálým problémem koroze a usazování vodního kamene. Na druhé straně se voda upravuje jen podle minimálních norem. Naše zásoby vody jsou znečištěny více než 60 tisíci různými chemikáliemi a je mimořádně obtížné a drahé vyloučit je všechny za pomoci současných filtračních systémů.

Minerálky zaručují původní čistotu

Pokud se chcete chloru a jiné desinfekci ve vodě vyhnout, řešením může být piti minerální vody v láhvi, která pramení desítky až stovky metrů hluboko, není zasažená stopami civilizace a chemicky se čistit nesmí. Nízko a středně mineralizované vody mohou pít téměř všichni každý den. Vysoce mineralizované vody by se neměly pít denně, každopádně ty v obchodech běžně nekoupíte – jsou dostupné spíše v lékárnách. Proto si na etiketě všímejte obsahu minerálů a základních prvků, stejně jako zdroje vody. Značková minerálka se označuje jako přírodní minerální voda a vždy prochází z podzemních zdrojů. Pozor na obyčejnou balenou vodu! Je povrchová, do lahví se často plní přímo z vodovodu a zpracovává se složitými technologickými postupy.

Zdroj: http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/pitny-rezim 

Foto: https://pixabay.com/cs/photos/voda-l%C3%A1hev-touha-miner%C3%A1lka-2105213/