Více než 93 % obyvatel České republiky je zásobováno pitnou vodou z veřejných vodovodů a spoléhá na to, že zde existuje nějaký odpovědný subjekt, který dělá vše pro to, aby dodávaná voda odběratelům vyhovovala svou kvalitou a množstvím.
I když tomu tak je, nemusí to ještě nutně znamenat, že voda ve stejné kvalitě bude vytékat z kohoutku v kuchyni či v koupelně. Voda na posledním úseku své „pouti“ od zdroje ke spotřebiteli totiž protéká několik desítek metrů potrubím, za které již dodavatel vody neručí, protože mu nepatří a má jen omezené možnosti je kontrolovat.
Jedná se o rozvod vody, který navazuje na vodovodní přípojku a rozvádí vodu po budově anebo pozemku na jednotlivá odběrová místa. Tomuto úseku říkáme „vnitřní vodovod“ a za jeho stav a vliv na kvalitu rozváděné vody je odpovědný majitel budovy.
Žijeme v době, kdy každý chce mít všechno co nejlevněji a nejrychleji. Tento trend je sice zdrojem řady inovací, ale někdy má i své stinné stránky. Jednou z oblastí, kde se projevuje spíše neblaze, je kvalita (či spíše nekvalita) provedení vnitřních vodovodů.
V posledních dvaceti letech se totiž množí stížností uživatelů nových či nově rekonstruovaných nemovitostí na kvalitu vody vytékající z kohoutku: voda bývá zabarvená, páchnoucí a chuťově nepřijatelná.
Více o této problematice jsme se rozepsali v našem starším článku: Jak na první pohled poznáte, že je (anebo není) vaše voda zdraví škodlivá?
Problém však nemusí být jen u nových staveb, ale také u těch nejstarších, které dosud mají rozvody vody z olova, jehož přítomnost spotřebitel svými smysly nijak nepozná – podobně jako nepozná bakterie (např. legionely) v teplé vodě, která vytéká ze sprchy.
Proto je velmi důležitá osvěta majitelů a uživatelů nemovitostí v tom smyslu, aby pamatovali na důležitost provedení vnitřního vodovodu a zbytečně si neznehodnocovali dobrou vodu, kterou jim dodává vodárenská společnost.
Pokud se některý odběratel o tomto riziku dozvěděl a chtěl znát podrobnosti, doposud zde byly k dispozici jen velmi podrobné technické normy anebo informace šířené výrobci potrubí a sanitární techniky nebo instalatérskými firmami, které však nemusí být vždy nestranné. Proto i ostatně vzniknul tento článek, který čerpá informace uvedené v oficiální publikaci SZÚ (Státního zdravotního ústavu).
Úvod týkající se pitné vody a jejího rozvodu do domácností
Definice pitné vody je jasná. Je to veškerá voda, která je v domácím prostředí určena k pití a k dalším účelům, například k výrobě potravin a přípravě stravy, tělesné očistě a péči o tělo nebo k čištění předmětů, které se častěji dostávají do kontaktu s potravinami nebo lidským tělem. Pitná voda je tedy pro nás nanejvýš důležitá, při zevní ani vnitřní péči o tělo se bez ní neobejdeme.
Podléhá proto neustálé kontrole a musí splňovat náročné požadavky na kvalitu. Tyto požadavky jsou v České republice stanoveny v zákoně o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.) a vyhlášce č. 252/2004 Sb. (oba dokumenty ve znění pozdějších předpisů). V Podle tohoto nařízení nesmí pitná voda obsahovat žádné znečištění, jemuž lze zabránit, a na kohoutku spotřebitele musí být k dispozici v bezvadném stavu.
Pokud tomu tak skutečně je, potom je pitná voda zdravotně nezávadná, bezbarvá, čirá, chladná, bez abnormální chuti a zápachu. V Česku se pitná voda získává z jedné třetiny zprostředkovaně z povrchových vod (v ČR je poměr podzemních a povrchových zdrojů 1:1) a v naprosté většině ji odběratelům dodávají vodárenské společnosti.
Poté co vodárenská společnost dodá vodu do vodovodní přípojky, protéká pitná voda ještě vnitřním vodovodem.
Tento vodovod sestává ze všech domovních nebo bytových potrubí, různých zařízení a armatur, včetně odběrových míst (vodovodních kohoutků) v kuchyni, koupelně a na toaletě.
Lidé často nevědí, že za vnitřní vodovod a jeho zdravotní a technickou způsobilost k dopravě pitné vody zodpovídají majitelé domů a bytů. Ale tato příručka není určena jen jim. I nájemci se mohou jednoduchými způsoby postarat o to, aby kvalita pitné vody dodávané vodárenskou společností byla zachována i na jejich kohoutku.
Vlastníci domů a bytů zde najdou rady, jaké materiály mohou použít při zřizování domovních rozvodů pitné vody v závislosti na vlastnostech pitné vody dodávané vodárenskou společností.
Tento návod obsahuje také informace pro majitele, které jim pomohou poznat, z jakých materiálů sestává již zabudovaná instalace a do jaké míry mohou tyto materiály představovat zdravotní riziko.
Jaké informace získáte přečtením tohoto seriálu?
Na konci tohoto článku najdete přehled nejdůležitějších technických informací.
Jsou sestaveny do tabulky a pomohou vám při řešení následujících problémů:
- Jaký je minimální rozsah údržby a péče o vnitřní vodovod, chcete-li zabránit zhoršení kvality vaší pitné vody z důvodu její stagnace, tzn. znamená když je voda zadržená v potrubí a neproudí dál (viz tabulka 1 v další částí článku).
- Jak je možné zabránit nežádoucím zpětným vlivům vašeho vnitřního vodovodu na rozvody vody nacházející se před ním (tabulka 1 v další částí článku).
- Jaké jsou nejdůležitější intervaly, v rámci kterých by uživatelé měli provádět (či nechat provádět) údržbové práce předepsané v příslušné normě (tabulka 2 v další částí článku).
Abyste zabránili tomu, že vaše pitná voda bude zbytečně absorbovat zdravotně nežádoucí, ačkoli ne nutně škodlivé látky, měli byste se řídit následujícími doporučeními:
Pitnou vodu, která stagnuje v instalacích na pitnou vodu déle než čtyři hodiny (tedy vodu, která nebyla po tuto dobu čerpána), bychom v zásadě neměli používat pro přípravu jídel a nápojů.
V každém případě je taková voda nevhodná pro přípravu kojenecké stravy. Dříve, než tuto vodu použijeme jako poživatinu, měli bychom ji nechat alespoň nějakou dobu odpustit. Čerstvou vodu poznáte tak, že je zjevně chladnější než voda předtím stagnující v potrubí.
Dále se doporučuje, aby pitná voda, která stagnovala v pochromované výtokové armatuře (čili vodovodním kohoutku) déle než 30 minut (jedná se o množství maximálně čtvrt litru, což je 1 velká sklenice vody), nebyla používána k mytí rukou ani k péči o tělo osobami, které jsou citlivé na nikl.
Taková voda totiž může obsahovat vysoké množství niklu a u výše uvedených osob může vést k alergickým reakcím na kůži.
Veškerá opatření, která mají zabránit expozici určitých skupin obyvatelstva nežádoucím koncentracím niklu z pochromovaných výtokových armatur, mědi z měděných potrubí nebo olova z olověných potrubí, jsou rovněž souhrnně uvedena v tabulce 3 v další části článku.
Kdo je zodpovědný za vnitřní vodovod ve vašem domě nebo bytě?
Za vnitřní vodovod, účel, jemuž slouží, i za jeho stav je plně zodpovědný majitel domu nebo bytu.
Nesmí například propojit vnitřní vodovod s jinými zařízeními v domě nebo bytě, která slouží sběru, hromadění a využívání vody nižší kvality, třeba vody dešťové, zachycované ze střechy domu apod. Vnitřní vodovod (domovní instalace na pitnou vodu) začíná bezprostředně za místem předání vody vodárenskou společností do domu nebo bytu.
Toto místo se nachází ve směru toku vody většinou přímo za vodoměrem.
Podle § 3 zákona o vodovodech a kanalizacích (č. 274/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je vlastníkem vodovodní přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod, neprokáže-li se opak.
Podle § 16 uvedeného zákona je vlastníkem vodoměru vlastník vodovodu, s výjimkou případů, kdy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se prokazatelně stal vlastníkem vodoměru provozovatel vodovodu.
Podle § 8 materiál na odbočení přípojek a radí vlastník vodovodu. Osazení, údržbu a výměnu vodoměru provádí provozovatel.
Jeho povinností je oznámit odběrateli výměnu vodoměru alespoň 15 dní předem, současně s vymezením času v rozsahu maximálně 3 hodin, a to i v případě, že vodoměr je pro provozovatele přístupný bez účasti odběratele, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak. Přítomnému odběrateli se současně s výměnou předává potvrzení obsahující zaznamenaný stav měření odebraného vodoměru a u nově osazeného vodoměru jeho číslo, zaznamenaný stav a termín, do kterého musí být vyměněn.
Kdo nainstaluje a bude váš vnitřní vodovod udržovat tak, aby byl z odborného i technického hlediska v pořádku?
Zřízení vnitřního vodovodu a jeho údržbu byste měli svěřit jen takové organizaci, která má s podobnými činnostmi zkušenosti. Bohužel v ČR neexistují nařízení anebo seznamy vodárnami prověřených firem. Určitým vodítkem by snad mohla být informace, zda je firma členem nějaké profesní organizace jako např. Cechu instalatérů ČR nebo Cechu topenářů a instalatérů ČR.
Právě volbou vhodné firmy zajistíte, že hotový vnitřní vodovod bude vyhovovat příslušným technickým i zdravotním požadavkům. Laici či vášniví kutilové téměř nikdy nepodlehnou pokušení provést si ve vlastním domě či bytě na vlastní pěst instalaci plynu.
Strach z exploze, ke které by mohlo dojít v důsledku odborných pochybení a nedostatků, je tak velký, že instalaci těchto zařízení lidé svěřují pouze odborným firmám zabývajícím se sanitární, topnou a chladicí technikou.
Ale také zabudování, provoz a údržba instalací na pitnou vodu (vnitřního vodovodu) může při neodborném počínání a chybách způsobit škody. Protože to však nejsou škody typu exploze, ale jen takové, které se projeví postupně a pomalu, lidé si je většinou příliš nepřipouštějí.
Škodám a následným nákladům na jejich odstranění se můžete do značné míry vyhnout, pokud necháte svůj vnitřní vodovod navrhnout výlučně pracovníkem kompetentním pro plánování sanitární, topné a chladicí techniky a poté ho necháte zabudovat odbornou organizací. Při budování vnitřního vodovodu je třeba brát v úvahu nejen technické, ale také zdravotní a estetické (organoleptické) aspekty.
Za organoleptické vlastnosti vody se považují chuť vody, její pach, zákal, barva a čistota.
Z instalačních materiálů, které se dostávají do přímého kontaktu s pitnou vodou, se mohou uvolňovat různé látky nebo může docházet k mikrobiálnímu znečištění vody.
Důležitými veličinami, které mohou ovlivnit výslednou kvalitu pitné vody, jsou dimenzování vodovodního systému, použité materiály, způsob izolace potrubí na studenou a teplou vodu a minimalizace doby stagnace vody v potrubí.
Podle § 36 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů, je nutné (povinné) ze strany vlastníka (resp. provozovatele) vodovodu určit závazné technické požadavky na vnitřní vodovod včetně zakázaných materiálů. Navrhování vnitřních vodovodů je nutné provádět v souladu s ČSN 75 5409 Vnitřní vodovody a ČSN 75 5455 Výpočet vnitřních vodovodů (nebo zjednodušenou metodou dle ČSN EN 806-3), provedení vodovodní přípojky včetně vodoměru musí odpovídat ČSN 75 5411 Vodovodní přípojky. Příprava teplé vody se navrhuje dle ČSN 06 0320.
Optimalizace těchto veličin již v etapě plánování vnitřního vodovodu vede k tomu, že později nedojde k negativním změnám kvality pitné vody. Při splnění výše uvedených předpokladů získáte odborně správně naplánovaný, technicky funkční, a proto hygienicky bezpečný vnitřní vodovod pitné i teplé vody.
Podle zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (§ 9) je provozovatel vodovodu oprávněn přerušit nebo omezit dodávku vody (než pomine důvod přerušení nebo omezení), neumožní-li odběratel provozovateli, po jeho opakované písemné výzvě, přístup k zařízení vnitřního vodovodu za podmínek uvedených ve smlouvě (mezi odběratelem a provozovatelem).
Totéž může provozovatel učinit, neodstraní-li odběratel závady na vnitřním vodovodu zjištěné provozovatelem ve lhůtě jím stanovené, která nesmí být kratší než 3 dny. Kvalita pitné vody je také chráněna citovaným zákonem (§ 11) tak, že potrubí vodovodu pro veřejnou potřebu včetně jeho přípojek a na ně napojených vnitřních rozvodů nesmí být propojeno s vodovodním potrubím z jiného zdroje vody, než je vodovod pro veřejnou potřebu.
Podle stejného zákona lze také stanovit „technické požadavky na vnitřní vodovod“ a „zakázané materiály pro vnitřní vodovod“. S tím souvisí povinnost (viz § 36) vlastníka vodovodu (popřípadě provozovatele, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn) předat obecnímu úřadu, v jehož obvodu zajišťuje provoz vodovodu, mimo jiné informaci s platnými údaji pro možné odběratele k uzavření písemné smlouvy (mezi odběratelem a provozovatelem) o technických požadavcích na vnitřní vodovod včetně zakázaných materiálů pro vnitřní rozvod a dále o technických požadavcích na vodovodní přípojku.
Pokračovat na druhou část článku o kvalitě vody a vodovodních rozvodech.