Tento článek je druhou částí seriálu o kvalitě vody z vodovodní sítě. Pokud jste první část ještě nečetli, doporučujeme vrátit se nejdříve na první část celého seriálu.
Jak zabránit tomu, aby z kohoutku tekla voda, která předtím stagnovala ve vnitřním vodovodu (tzn. znamená když je voda zadržená v potrubí a neproudí dál a může docházet ke zhoršení její kvality v důsledku množení virů a bakterií v potrubí)?
Pitná voda by měla cestu od distributora vody k vodovodnímu kohoutku urazit co možná nejrychleji. Vodárenská společnost plánuje, buduje a udržuje svou vodovodní síť tak, aby tento cíl splnila. Když voda delší čas neteče, říká se, že stagnuje.
Stagnující voda je srovnatelná s potravinou s prošlým datem spotřeby. Nemusí sice nutně prodělat negativní změny, ale tyto změny proběhnout mohou a nemusí být bezprostředně patrné pouhými smysly. Jestliže voda stagnuje v potrubí, může do sebe přijmout látky obsažené v materiálu, z něhož jsou potrubí zhotovena, a také z kovových částí instalací, které podléhají korozi.
Tím se za určitých okolností může během několika málo hodin kvalita pitné vody zhoršit. Po delší době stagnace se mohou negativně projevit i mikrobiální vlivy z biofilmů nebo z těch částí vodovodní sítě, kde voda protéká málo, zkrátka, ve vodě se mohou vyskytnout nevhodné mikroorganismy nebo příliš vysoký počet běžně přítomných bakterií.
Biofilmy jsou systémově podmíněné usazeniny a produkty látkové výměny zdravotně nezávadných bakterií na vnitřních stěnách vodovodních potrubí, včetně bakterií.
Toto všechno se týká také vnitřních vodovodů. Během delší doby stagnace vody při teplotě více než 20°C se mohou ve vašem vnitřním vodovodu rozmnožit plísně a bakterie, jejichž výměšky mohou vést k vytváření nepěkných, slizovitých povlaků na místech, z nichž vodu odebíráte a to může negativně její chuť i vůni (respektive zápach).
Proto také, čím pravidelněji a častěji odebíráte vodu na všech odběrových místech, tím spolehlivěji získáte zdravotně, hygienicky a senzoricky nezávadnou pitnou vodu.
Doporučuje se také, abychom vodu, která stála v potrubí déle než čtyři hodiny, nepoužívali k přípravě jídel a nápojů. Zejména bychom ji neměli používat k přípravě kojenecké stravy.
Tuto vodu bychom měli nejprve odpustit či použít k jiným účelům. Že z kohoutku opět teče čerstvá voda, poznáte tak, že je o něco chladnější než původní stagnující voda. Pouze tuto čerstvou, o něco chladnější vodu používejte pro všechny způsoby nakládání s potravinami. Kromě toho, jste-li alergičtí na nikl, nepoužívejte ani vodu, která stagnovala v pochromovaných vodovodních kohoutcích.
To platí i pro mytí rukou. Taková voda může totiž obsahovat velké množství niklu a u některých citlivých osob vyvolat alergické reakce na kůži. V praxi to znamená ráno či po jiné stagnaci nejprve odpustit z kohoutku vodu v množství maximálně jedné velké sklenice vody.
Plánování vnitřních vodovodů podle potřeb a jejich náležitá údržba
Nový vnitřní vodovod, který bude používán až po nějaké době, by neměl být ihned po zabudování plněn vodou. Jeho těsnost je možné ověřit i tlakovou zkouškou vháněním vzduchu.
Podmínky, které zhoršují kvalitu vody, se ve vnitřním vodovodu uplatňují i tehdy, když tyto rozvody nejsou instalovány v souladu s potřebami nebo není pravidelně a správně prováděna jejich údržba. Často se například spojují málo využívaná potrubí s potrubími užívanými intenzivně.
V soukromých domech bývají těmito intenzivně užívanými odběrnými místy myčky nádobí nebo pračky, ve veřejných budovách jsou to toalety. Při pozdějších změnách využívání je třeba brát tuto skutečnost v úvahu.
Odstavená nebo nepoužívaná potrubí by měla být odbornou firmou odstraněna nebo okružním potrubním systémem propojena s jinou částí vnitřního vodovodu, aby zde nedocházelo ke stagnaci vody. Pokud by se tak nestalo, mohlo by se do té doby často protékané potrubí stát problémovým úsekem instalací – třeba v důsledku dlouhodobě nepoužívaného kohoutku vyvedeného do zahrady.
Tabulka 1 na konci tohoto seriálu vám poskytne informace o tom, jaká minimální opatření byste měli učinit, aby nedocházelo ke zhoršení kvality vaší pitné vody v důsledku stagnace vody, a abyste zabránili nežádoucím zpětným účinkům vašeho vnitřního vodovodu na předřazené instalace jiných vlastníků, např. vodárenské společnosti.
Jak se postaráte o pravidelnou údržbu vašeho vnitřního vodovodu?
Stejně jako mnoho jiných běžně používaných technických zařízení, i vnitřní vodovod vyžaduje pravidelnou údržbu. Jen v takovém případě vyloučíte trvalý negativní vliv na kvalitu pitné vody.
Tabulka 2 na konci tohoto seriálu uvádí nejdůležitější práce v rámci údržby a časové intervaly, v nichž byste měli tyto práce podle platných předpisů provádět nebo nechat provádět.
V ČR tuto povinnost řeší zejména normy ČSN 75 5409 Vnitřní vodovody, ČSN EN 806-5 (75 5410) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě – Část 5: Provoz a údržba a TNI CEN/TR 16355 (75 5407) Doporučení pro prevenci zvyšování koncentrace bakterií rodu Legionella ve vnitřních vodovodech pro rozvod vody určené k lidské spotřebě.
Měli byste například:
- Pravidelně měnit (nebo nechat měnit) filtr za vodoměrem u vaší domovní přípojky nebo ho proplachovat.
- Nechávat pravidelně čistit a provádět údržbu zásobníku na teplou vodu. Aby nemohlo dojít k poškození potrubí vodou (koroze a vápenaté usazeniny) aj.
- Kontrolovat teplotu ohřívané vody (60°C). Protože podle aktuálního znění norem (ČSN EN 806-2 a TNI CEN/TR 16355) by u vnitřního vodovodu teplé vody po úplném otevření jakékoli výtokové armatury (vodovodní baterie) neměla být teplota vody do 30 sekund nižší než 60 °C a při běžném provozu by v kterémkoli místě vnitřního vodovodu teplé vody měla voda dosáhnout teploty nejméně 55 °C.
- Pravidelně nechat kontrolovat rozvody teplé vody a ověřovat, jestli správně fungují a zda je v nich dosažena nezbytná teplota teplé vody (60°C).
- Dbát na to, aby byla dodržována požadovaná teplota vody (výstup z ohřívače a vstup cirkulačního potrubí do ohřívače vody; odběrová místa).
Pokud potřebujete pomoc s pravidelnou údržbou či kontrolou vodovodu, s výměnou vodovodních filtrů, stačí když nám napíšete na recepce@vodatest.cz (nebo prostřednictvím webového formuláře). Můžete nám také zavolat na +420 228 224 790.
Co když se vyskytnou problémy, stížnosti nebo dojde k překročení mezních hodnot?
Vodárenská společnost musí zajistit, že pitná voda je čerpána ze zdroje, upravována a distribuována v souladu se současnými požadavky technických norem.
Také zákonem stanovené mezní hodnoty a další požadavky na kvalitu vody jsou závazné (více viz zákon o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí vyhláška č. 252/2004 Sb).
Závazně posoudit, zda je mezní hodnota nějakého ukazatele překročena, může pouze akreditovaná laboratoř. Jména a adresy těchto laboratoří vám sdělí váš zdravotní úřad. Toto v ČR řeší místně příslušná krajská hygienická stanice
Pokud jste s kvalitou pitné vody nespokojeni nebo dokonce u vody odebrané u vás v domě dojde k překročení nějaké mezní hodnoty, měli byste nejdříve prověřit, zda používáte vaše rozvody pitné vody tak, jak bylo zamýšleno před jejich instalováním, a zda v nich od té doby nevznikly úseky, v nichž voda stagnuje.
Pro objednávku rozboru vody doporučujeme nás nejdříve kontaktovat, abychom vybrali takový rozbor, ze kterého bude možné zjistit tyto ukazatele (základní orientační rozbor vody, rozšířený rozbor vody s těžkými kovy, úplný rozbor vody, případně vám sestavíme individuální rozbor na míru.
Všechny námi poskytované druhy rozborů vody najdete na zde. V případě, že si nevíte rady s výběrem vhodného rozboru vody, stačí nám napsat nebo zavolat (email, využít formulář v pravém dolním rohu nebo formulář dole na stránce).
Jaké materiály je v zásadě možné používat ve vnitřním vodovodu?
Pro instalace na pitnou vodu se používají především následující materiály:
- měď,
- měď s vnitřní cínovou vložkou,
- nerezavějící ušlechtilá ocel,
- pozinkovaná ocel (žárové nebo galvanické pozinkování),
- umělé hmoty a vícevrstvé materiály, např. síťovaný polyetylen PE-X, chlorovaný polyvinylchlorid (PVC-C), polypropylen PP, polybuten PB, vícevrstvé materiály.
V některých regionech České republiky ještě existují olověné instalace na pitnou vodu. Tento kov se dostává do pitné vody a je škodlivý zejména pro kojence a malé děti.
Pitná voda z olověných potrubí by se neměla používat pro přípravu kojenecké stravy ani pro přípravu stravy ženy v době těhotenství. V případě olova to platí nejen pro vodu, která předtím stagnovala v potrubí, ale i pro čerstvě odtočenou vodu.
Z jakých materiálů je vyroben váš vnitřní vodovod?
Každý odborník na sanitární techniku dokáže zjistit, z jakých materiálů je zhotoven Váš vnitřní vodovod. Možná to ví i majitel domu, ve kterém bydlíte. Jednotlivé materiály můžete poznat podle následujících znaků:
- Měď: červenohnědý kov s jasně kovovým zvukem. Spojování trubek se za normálních okolností provádí pájením nebo lisováním, méně často šroubováním nebo pomocí spojek s přesuvnými maticemi se zářeznými nebo přítlačnými kroužky.
- Měď s vnitřní cínovou vložkou: zvenčí vypadá stejně jako měď, uvnitř má stříbrošedé zbarvení.
- Ušlechtilá ocel (také „nerezavějící ocel“): matně šedý, mírně lesklý kovový materiál s jasným kovovým zvukem. Ke spojování potrubí se téměř výlučně používají lisované spoje; šroubované spoje se používají na armaturách a svařované spoje u velkých distributorů.
- Žárově pozinkovaná ocel (také pozinkovaná ocel): světle šedý kovový materiál s jasně kovovým zvukem. U tohoto materiálu se prakticky nevyskytují zahnuté trubky. Spojují se pomocí závitů, na nichž často ulpívají zbytky konopného těsnění.
- Umělé hmoty: různě zbarvené materiály vyznačující se tupým zvukem. Spojují se většinou lisovacími fitinky, lepením nebo svařováním.
- Olovo: šedý kov s tupě kovovým zvukem; je možné do něj snadno udělat vryp. Charakteristická je také pokládka s velkými potrubními koleny, potrubí o velkém průměru položená ve sklepě jsou často umístěna na podpůrných nosnících. Více o zdravotních rizicích spojených s olověným vodovodním potrubím najdete na v třetí části článku.
Čím se vyznačují materiály, které se dnes používají ve vnitřních vodovodech?
V České republice je obdobou posouzení výrobku českou akreditovanou nebo autorizovanou laboratoří, zda odpovídá hygienickým požadavkům definovaným ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví č. 409/2005 Sb. (shrnuje hygienické požadavky na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody).
Při nákupu výrobku je proto nutné vyžadovat předložení dokladu, že daný výrobek požadavkům této vyhlášky vyhovuje.
Jednotlivé materiály používané v instalacích na pitnou vodu a jejich závadnost pro lidský organismus
Měď: (také čistá měď) je materiál, který se pro instalace na pitnou vodu používá často.
U určitých, většinou tvrdých, kyselých pitných vod s vysokým obsahem přírodních organických sloučenin byla pozorována zvýšená rozpustnost mědi, která může ve spojení s delší dobou stagnace vést k tomu, že voda obsahuje povážlivé množství mědi převyšující výrazně 2 miligramy na litr [mg/l].
Mezní hodnota pro měď je v České republice stanovena na 1 mg/l (vyhláška č. 252/2004 Sb.). Podobné korozivní vlastnosti vůči mědi mají i velmi měkké vody.
Proto je použití mědi omezeno na určité pitné vody, jejichž vlastnosti jsou stanoveny ve vyhlášce č. 409/2005 Sb. Zvýšená rozpustnost mědi se obecně vzato projevuje u nových vnitřních vodovodů z čisté mědi.
V závislosti na vlastnostech dané vody může přetrvávat po dobu několika týdnů až měsíců od uvedení instalací do provozu. Expozice po dobu několika týdnů až měsíců více než dvěma miligramům mědi na litr vody je pravděpodobně škodlivá pro novorozence a kojence. Děti a dospělí ohroženi nejsou, často ale vodu obsahující více než tři miligramy mědi na litr odmítají z chuťových důvodů.
Při této koncentraci mědi je také třeba počítat s přechodnými žaludečními a střevními potížemi. Jestliže se v domě či bytě nacházejí instalace na pitnou vodu z čisté mědi, které jsou instalovány buď v rozporu s vyhláškou č. 409/2005 Sb., která definuje kvalitu vody přijatelnou pro měď následovně: pH 6,5 až 9,5; KNK-4,5 ≥ 1,0 mmol/l; CO2 (celkový) ≤ 44 mg/l. Tyto požadavky však nemusí postihovat všechny typy korozivních vod.
Anebo jsou nové a v provozu teprve méně než šest měsíců, může obsah mědi v pitné vodě dosahovat v týdenním průměru i více než 2 mg/l. V takovém případě nemůžeme vodu pravidelně používat k přípravě kojenecké stravy, protože tento obsah mědi by pro kojence do věku jednoho roku byl pravděpodobně škodlivý.
Jednoduchým preventivním opatřením si ale můžete pomoci i v tomto případě. Předtím, než odeberete z kohoutku pro přípravu jídla nebo manipulaci s potravinami vodu, která stála po dobu 30 minut nebo déle v novém měděném potrubí nebo v měděném potrubí zabudovaném v rozporu s normou, nechte tuto vodu krátce odtéci.
Zřetelně chladnější vodu, která teče z kohoutku po tomto odtočení, můžete bez obav použít i pro přípravu kojenecké stravy, protože tato voda už jistě obsahuje méně než 2 miligramy mědi na litr. Vnášení mědi do vody ze starých instalací neodpovídajících normě můžete snížit částečným změkčením vody.
Toto řešení ale může pomoci jen tam, kde je voda hodně tvrdá a zároveň kyselá. V ČR se spíše setkáváme s problémem měkkých korozivních vod, u kterých by naopak pomohlo zvýšení tvrdosti, což je ale v měřítku úpravy vody pro jeden dům prakticky nemožné.
Pokud obsah mědi ve vaší pitné vodě trvale překračuje normu (k tomuto účelu budete ale nejdříve mít zpracovaný rozšířený rozbor vody s těžkými kovy) obraťte se na místní zdravotní úřad (v ČR na krajskou hygienickou stanici).
Podobných domácností v jedné oblasti není zpravidla mnoho a zdravotní úřad ve spolupráci s distributorem vody budou usilovat o řešení vhodné pro spotřebitele.
Poradit se s odborníkem je na místě tehdy, pokud plánujete upravovat si pitnou vodu. Úprava vody v malém měřítku jednoho domu či bytu v sobě totiž skrývá jistá rizika, například v souvislosti s pomnožováním bakterií ve vodě, nesprávným dávkováním přípravků, včas neprovedenou regenerací filtrů či vyluhováním stopových látek typu akrylamidu z iontoměničů do vody.
Instalaci zařízení na změkčení vody by měla provádět pouze odborná firma a tato zařízení by měla být podrobena pravidelné údržbě. Přitom je třeba dbát na to, aby dané přístroje odpovídaly obecně uznávaným technickým pravidlům a toto zařízení musí taktéž opět splňovat hygienické požadavky vyhlášky č. 409/2005 Sb., což je nutné při koupi ověřovat.
Měď s vnitřní cínovou vložkou je možné používat na všechny pitné vody. Ušlechtilou (nerezavějící) ocel je možné používat u všech pitných vod. Žárově pozinkovaná ocel (také pozinkovaná ocel) se u všech pitných vod použít nedá.
Zde je třeba postupovat podle technické normy TNV 75 7121 Požadavky na jakost vody dopravované potrubím při teplotě do 25 °C. Podle ní by voda vhodná pro kontakt s pozinkovaným ocelovým potrubím měla mít obsah chloridů, síranů a dusičnanů menší než 50 mg/l, hodnotu pH ≥ 7,5 nebo koncentraci volného oxidu uhličitého ≤ 0,25 mmol/l; KNK-4,5 ≥ 1,5 mmol/l, vápník ≥ 0,5 mmol/l (20 mg/l), el. konduktivita ≤ 60 mS/m.
V oblasti rozvodů teplé vody by tento materiál neměl být používán vůbec, protože není dostatečně odolný. Ze starších potrubí může po delší době stagnace vody vytékat hnědá, tedy rez obsahující voda. Takto zbarvená voda sice v důsledku zákalu a vysokého obsahu železa nemá kvalitu, kterou požaduje Nařízení o pitné vodě, ale nedochází kvůli ní k ohrožení zdraví. Ocelová trubka opatřená zinkovou vrstvou je ve výrobním procesu znečištěna olovem. Z toho vyplývá, že může dojít ke znečištění pitné vody olovem, i když olověné trubky nejsou součástí samotných instalací na pitnou vodu.
Zinková vrstva nově pozinkovaných ocelových trubek by však neměla obsahovat více olova, než je z technického hlediska nutné (0,25 %). Tento obsah je pro kvalitu pitné vody, která přichází s touto vrstvou zinku do styku, ze zdravotního hlediska nezávadný. Umělohmotná potrubí se mohou použít pro každou pitnou vodu, pokud odpovídají požadavkům směrnic – v ČR se vyluhování nežádoucích chemických látek testuje podle vyhlášky č. 409/2005 Sb., ale ověřování, zda plastový materiál nepodporuje na svém povrchu rozvoj biofilmu a množení bakterií, se v ČR neprovádí (respektive to žádná směrnice neošetřuje).
Olověná potrubí by kvůli jedovatosti tohoto kovu neměla být pro vnitřní vodovody používána vůbec. Pro sanaci korodovaných vodovodních potrubí z oceli nebo mědi byly vyvinuty postupy, při nichž se očištěné vnitřní plochy potrubí na místě potáhnou vrstvou epoxidové pryskyřice. Obecné doporučení je používat pro tyto účely jen takové epoxidové materiály, které splňují kvalitativní požadavky – a sice materiál by měl mít osvědčení, že daná pryskyřice odpovídá požadavkům vyhlášky č. 409/2005 Sb. Vzhledem k řadě technických problémů se v současné době tato technologie téměř nepoužívá.
Kvalitu pitné vody nemusí ovlivňovat jen potrubí, ale také trubkové spoje (fitinky) a armatury. Mosaz a červená mosaz, což jsou často používané slitiny, obsahují malé množství olova, niklu a dalších těžkých kovů, které se při stagnaci vody v potrubí do vody vyluhují. Obsah těžkých kovů a doprovodných prvků obsažených ve slitinách musí mít osvědčení, že vyhovují požadavkům vyhlášky č. 409/2005 Sb.
Ve vodě, která stagnovala v pochromovaných armaturách, se mohou vyskytnout vysoké koncentrace rozpuštěného niklu. Koncentrace, kterých je zde dosahováno, jsou pro normálně citlivé osoby každého věku zdravotně nezávadné. Osoby, které jsou na nikl alergické, což je asi jedna šestina obyvatelstva, však mohou reagovat citlivěji.
Teprve při teplotách nad 60 °C jsou s určitostí usmrceny nebezpečné bakterie legionely. Vice o problému výskytu legionel najdete v našem článku na blogu.
Bakterie legionelly se běžně vyskytují v pitné vodě či ve vodovodním potrubí a mohou způsobit u seniorů a jedinců s oslabenou imunitou vážné zdravotní problémy. Pokud si nejste jistí, zda je voda u vás nezávadná a neobsahuje bakterie legionelly, můžete si u nás nechat preventivně zpracovat rozbor vody zaměřující se na přítomnost bakterie legionelly (hlavní původce legionářské nemoci).
Jste-li tedy alergičtí na nikl, preventivně nepoužívejte k přípravě nápojů nebo polévek či k tělesné očistě ani krátkodobě stagnující vodu z pochromovaných armatur. Nechte nejprve odtéci prvních 200 až 250 ml (to není více než obsah jedné velké sklenice vody). Přehled preventivních opatření, která by měla zabránit nežádoucí, příliš vysoké expozici niklu, olovu nebo mědi a stagnování vody, je uveden v tabulce 3 ve třetí části tohoto seriálu o kvalitě pitné vody v rozvodné vodovodní síti.