Vody rozlišujeme podle původu a podle použití. Podle původu se rozdělují na vody přírodní a vody odpadní.
Vody přírodní lze rozdělit na:
- vody atmosférické,
- vody podzemní (prosté a minerální),
- vody povrchové (tekoucí, stojaté a také vody mořské).
Vody odpadní se dělí na:
- vody splaškové (splašky),
- odpadní průmyslové vody.
I pro odpadní vody jsme schopní zpracovat rozbor a vzorek vody zanalyzovat.
Sídlištní odpadní vody a městské jsou směsí odpadních průmyslových a splaškových vod. Podle použití se dělí na:
• vodu pitnou,
• vodu užitkovou,
• vodu provozní.
Fyzikální a chemické vlastnosti, složení chemicky čisté vody
Pro poznání a úpravu vod je nutné znát fyzikální a chemické vlastnosti vody.
Fyzikální vlastnosti vody
Nejdůležitější je dipólový charakter molekuly vody a vznik vodíkových můstků.
Voda může vytvářet různé adiční sloučeniny, maximální hustotu má při 3,98˚C a při ochlazení k bodu tuhnutí svůj objem zvětšuje. Vysoká tepelná kapacita a poměrně velké povrchové napětí má svůj význam v přírodě a pro technologii vody.
Vodivost je také hlavním kritériem při posuzování elektrolytů obsažených ve vodě a slouží ke kontrole výsledků při chemickém rozboru vody.
Dále to jsou také senzorické vlastnosti vody, tj. takové vlastnosti, které jsou zjistitelné lidskými smysly. Patří sem:
Teplota vody
Podzemní vody mají konstantní teplotu, která se pohybuje kolem 10˚C. Vody, které mají při vývěru teplotu nad 25˚C, se nazývají termální.
U povrchových vod dochází na jaře a na podzim vlivem větru k promíchávání vrstev, jedná se o jarní a podzimní cirkulaci. Optimální rozmezí pro pitnou vodu je 8-10˚C, voda pod 5˚C může poškodit gastrointestinální trakt.
Barva vody
Barva vody se rozlišuje podle převládající vlnové délky neabsorbovaného záření v oblasti viditelného spektra. V tenkých vrstvách je voda bezbarvá, v metrových vrstvách se nám jeví jako modrá.
Nejčastěji zabarvují přírodní vodu huminové látky do žluté až žlutohnědé barvy. V nejjednodušším případě se barva vody stanovuje vizuálně. Pro přesnější popis se používají srovnávací metody a měření absorpčního spektra v celé oblasti viditelného záření.
Zákal ve vodě
Příčinou zákalu mohou být např. hydratované oxidy železa, manganu, jíl, plankton, bakterie, jemně dispergované organické látky atd. Podzemní vody bývají méně zakalenější než povrchové a to většinou jen organickými látkami.
Průhlednost vody
Závisí na barvě vody a také na zákalu. Míra průhlednosti se stanovuje jako výška sloupce vody, při které přestane být viditelná bílá deska nebo písmo určitých rozměrů.
Zápach / pach vody
Pach je zdravotně nezávadný, ale působí nepříjemně. U přírodních vod může být způsoben látkami, které jsou přirozenou součástí vody, látkami biologického původu (vznikající životní činností jak žijících tak i odumřelých organismů a rostlin) a také látkami které jsou obsažené jak v odpadních vodách splaškových, tak průmyslových. Tyto zdroje pachu můžeme označit jako primární. Sekundární zdroje jsou způsobeny již např. při chloraci, která se provádí ze zdravotních a hygienických důvodů.
U vody je zápach je způsoben rozpuštěnými plyny ve vodě. Jeho příčina je různá. Níže jsou uvedeny nejčastěji se vyskytující příčiny pachu ve vodě. Zároveň jsou uvedeny metody a postupy k jeho potlačení.
Hnilobný zápach vody, zejména v kopaných povrchových studních. Příčinou jsou tzv. bahenní plyny. Jedná se o směs nasycených i nenasycených uhlovodíků, které vznikají rozkladem organických látek přítomných v geologickém podloží nebo přímo ve vodě. Z vody se pak uvolňují ve formě plynných zplodin a způsobují charakteristický hnilobný zápach.
Pokud se jedná o neudržovanou kopanou nebo málo užívanou studnu, doporučujeme její odborné vyčištění a dezinfekci, tím se může hnilobný zápach vody značně potlačit.
Pokud zápach přetrvává, je ve většině případů vhodná filtrace aktivním uhlím.
Železitá voda. Pokud je ve vodě zvýšený obsah železa, manganu nebo je voda tvrdá, může být instalací filtračních zařízení k jejich snížení pach potlačen úplně, částečně nebo vůbec. Pokud pach stále přetrvává, je nutno k jeho potlačení použít další technologie a zařízení uvedená v ostatních odstavcích.
Zápach po sirovodíku (zkažená vejce), zejména v redukčním prostředí v hlubinných vrtech a při současné přítomnosti zvýšených obsahů železa a manganu. Odstraněním železa a manganu se může pach snížit úplně, částečně nebo vůbec. Hlavní příčinou zápachu po sirovodíku je přítomnost anaerobních bakterií, které jsou sice zdraví neškodné, ovšem v redukčním prostředí se „živí“ ve vodě přítomnými sulfáty a redukují je na sulfidy (sirovodík).
Sirovodík lze odstranit změnou charakteru vody její oxidací. Pro malé a střední výkony je nejhodnější dávkování chlordioxidu.
Zapáchá pouze teplá voda po ohřevu v bojleru. Jedná se o stejný případ jako je uvedeno v předchozím bodu, neboť anaerobní bakterie se při teplotě tzv. „ekonomického“ ohřevu (kolem 60°C) množí mnohem rychleji. Kromě ekonomického ohřevu je třeba občas na dva až tři dny zvýšit ohřev na maximum.
Produkci sirovodíku podporují též vodíkové ionty z ochranné anody bojleru, proto ve většině případů pomůže anodu vymontovat, i když se tím sníží životnost ohřívače vody,
Různý specifický zápach, daný charakterem znečištění. Jedná se např. o znečištění těkavými organickými látkami nebo různými přísadami anorganického nebo organického původu.
Volba vhodné technologie a filtračního zařízení závisí na charakteru znečištění. S výběrem vhodného filtračního zařízení vám rádi poradíme, stačí nám napsat nebo zavolat.
Případně si můžete prohlédnout naše všechny naše produkty sloužící k úpravě vody a až poté se s námi poradit o vhodnosti výběru daného zařízení.
Chuť vody
Chuť vody je ovlivněna látkami, které způsobují pach vody. Obecně nám lidem chutnají vody s větším obsahem minerálů.
