Že každá stavba potřebuje pravidelnou údržbu, o tom nikdo nepochybuje. U studní, kupodivu, to už lidem tak jasné není.

Řada majitelů se domnívá, že jednou vybudovaná studna bude sloužit navždy. Absence základní kontroly a péče je dnes jednou z největších bolestí studní v České republice.

Přitom průběžná kontrola a opravy vyjdou mnohem levněji než náprava havarijního stavu způsobeného zanedbanou údržbou.

Vedle základních povinností daných vodním zákonem (č. 254/2001 Sb.), jako například dodržovat podmínky, za nichž byla studna povolena (např. množství odebírané vody), musí provozovatelé veřejných studní i soukromých studní využívaných k podnikatelské činnosti (pro jejíž výkon musí být používána pitná voda) nejméně jednou ročně zajistit technickou prohlídku studní a jejich nejbližšího okolí a odstranění zjištěných závad. Zároveň musí podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nechat provést odběr vody a udělat rozbor vody ze studny.

Podle stejného zákona jsou také povinni vypracovat provozní řád, ve kterém uvedou zdroj vody, základní údaje o případné technologii úpravy vody a používaných chemických přípravcích, podmínky údržby, plán kontrol provozu a technického stavu studny a rozvodu vody, místo odběru vzorků pitné vody, rozsah a četnost rozborů a počet zásobovaných osob. Provozní řád musí schválit místní hygienická stanice.

Optimální je celková prohlídka studny dvakrát do roka, vždy před zimním obdobím a po něm. Prověřuje se, zda je studna vodotěsně kryta, uzamčená a povrchová úprava okolí nedovoluje prosakování povrchové vody. Občas je nutné studnu vyčistit nebo i provést kontrolu vydatnosti studny.

Protože pro tuto kontrolu je nezbytné vyčerpání vody, lze ji spojit s čištěním studny. Jak často studnu čistit, to záleží na mnoha okolnostech, především na pravidelné údržbě. Obvyklý je interval jednou za 5 až 8 let, ale někdy je potřeba čistit častěji. Rozhoduje technický stav studny a kvalita vody.

Samozřejmostí je kontrola a údržba technického zařízení studny 2 – 4x ročně. Tolik stručně povinnosti u veřejných nebo komerčně využívaných studní.

Ovšem otázku, zda jeho studna nevyžaduje nějaký zásah a voda z ní je (ještě) zdravotně nezávadná, by si měl dobrovolně a periodicky položit i každý uživatel domovní studně. „Periodicky“ znamená podle místní situace četnost tu vyšší, tu nižší, ale jednou do roka je minimum.

Opět poznámka na okraj: odhad z roku 1989 říkal, že více než 80 % studní v ČR svým technickým stavem nevyhovuje ustanovení ČSN 75 5115 a od té doby se situace podstatně nezměnila. Důvodem je především nevhodná úprava okolí, nedostatečná vodotěsnost pláště, nevhodný kryt a nevyhovující čerpací zařízení.

Důvodem pro ověření kvality vody je zejména:

•  Každý větší zásah ve studni (oprava, výměna čerpacího zařízení) a jejím nejbližším okolí (zavedení či výměna potrubí – obecně zemní práce); porušení krytu studně.
• Náhlá změna chuti, barvy nebo zákalu vody; opakovaná průjmová onemocnění,
• Problémy s kvalitou v minulosti nebo stálá úprava či dezinfekce vody.
• Existence rizikových činností v širším okolí, které by mohly ovlivnit podzemní vody, nebo příprava těchto činností (pro případný pozdější spor, kdyby skutečně došlo k negativnímu ovlivnění vody).
• Zvláštní klimatické jevy či situace (velké deště, tání sněhu, ale i dlouhodobá sucha spojená s poklesem hladiny spodních vod).

Zatímco v některých případech, např. při změně senzorických vlastností vody (chuť, pach, barva), je vhodné nechat provést rozbor vody okamžitě, v jiných případech je dobré věc neuspěchat. Například po dokončení nové studny, po provedení asanace apod. je vhodné čerpat vodu a používat studnu několik týdnů (i za cenu, že dočasně nebude voda používána k pití), než se poměry pod zemí a ve studni stabilizují a jakost vody bude stálejší.

Může to ušetřit zbytečné starosti i peníze za opakovaný rozbor vody. Naopak zjistí-li majitel při rozboru vody nějaké závady, které vyžadují náročná a nákladná opatření, je vhodné po čase rozbor vody opakovat, a teprve potvrdí-li se závady, začít jednat. I toto může vést k úspoře starostí i peněz, pokud by se původní nález nepotvrdil.

Zdroj: použity materiály Státního zdravotního ústavu

Autor: MUDr. František Kožíšek, CSc.